Jdi na obsah Jdi na menu
 


A jak to pokračuje

lucinka.jpgKdyž nám Lucinka II. umřela, pořídili jsme si novou maltézčí holčičku a již tradičně dostala jméno Lucinka. Když bylo Lucince šest měsíců, pořídili jsme jí kamarádku - Barunku. Lucinka už je velká holka a jde nám do puberty. Občas si postaví hlavu a když po ní něco chceme, tak na nás vyvalí ta svá velká kukadla a asi si říká "co po mně zase chcete? mně se nic nechce". Ze začátku venku Barunku ignorovala, za to doma s ní blbla o stošest. Teď už jí venku chvíli prohání a chvíli prohání Barunka jí. Protože je Lucinka hodně bázlivá, začali jsme s ní chodit do psí školky. Už se to trošku zlepšuje, ale pravděpodobně to bude nějaká psychická porucha. Občas se stává, že začne lízat jedno místo a líže ho tak dlouho až je úplně mokré, ať už je to ťapka, polštář nebo koberec. A některých věcí se bojí až hystericky. Ale věřím, že to zvládneme. U Lucinky I. jsme zvládli i epileptické záchvaty, které jí díky péči úplně vymizely, a to i bez léků.

barunka.jpgTo Barunka je mnohem odvážnější. Sice od malinka venku štěká na všechno a na všechny, ale má tendenci vše jít přesto prozkoumat. Velmi rychle se učí a už umí skoro všechny povely jako Lucinka. Je to takový malý generál a až vyroste, určitě bude šéfová. Když udělá na plínku bobíka (ještě to ráno neumí vydržet až na ven), tak po celou dobu co to uklízím povrčívá, že mi to tak dlouho trvá a ona chce už přeci piškotek.

Obě holky dokážou občas hodně zlobit, ale přesto jsou to naše zlatíčka a nedali bysme je za nic na světě. Doufáme, že je ve zdraví vychováme a budou nás těšit a zlobit alespoň tak dlouho jako naše předešlé maltézčí holky.

 

kveten-2012-12-004.jpg

 

 

květen 2012