Jdi na obsah Jdi na menu
 


Aktuality 2011 a 2012

21.12.

Barunce už je dobře. Nebyla to chřipka, ale podrážděná slinivka. Už to vypadalo, že bude muset být doživotně na dietě (to pokud by se prokázalo, že má nemocnou slinivku), ale naštěstí se to zatím neprokázalo, takže jsme dostali jen prášky, kdyby se to objěvilo znovu a papat může vše jako předtím. Doufejme, že to tak zůstane. Barunka totiž (a jak jsem se dozvěděla, tak i její sestřička Amynka) hrozně ráda všechno olizuje a ochutnává. Venku je to těžké uhlídat, tedy rozpoznat kdy jen očichává a kdy už ochutnává, takže možná něco zblajzla, co jí tu slinivku podráždilo. Zkusíme chodit na procházky jinam, kde nechodí tolik lidí a není tedy ani tolik odhozených věcí, které pejsky lákají a uvidíme.

18.12.

  Barunce je 1 rok 

Barunka dnes oslavila své 1. narozeniny. Bohužel má zrovna nějakou střevní chřipku, tak dostala jen vařené kuřátko s rýží a trošičku jatýrek do toho. Vynahradí si to o štědrém dni, kdy dostanou stejnou štědrovečerní večeři jako my, jen nedostanou bramborový salát, ale místo něj bramborovou kaši.

12.12.

Barunka je už také vykoupaná, takže jsou obě holky zase jako bílé obláčky. Škoda, že jim to vydrží tak týden. Dneska se už Barunce sníh moc nelíbil, tedy spíš asi ten mráz. Po chvilce venku na mě začala skákat a chtěla vzít na ruku. Je menší než Lucinka, takže když šla sněhem, měla ho až k bříšku. A přestože má obleček i na bříšku, nožičky měla celé ve sněhu. Dala jsem ji na cestu, ale trdlíčko hned zase šla do sněhu a za chvíli chtěla zase zvednout.

10.12.

Včera odpoledne začal padat sníh a do rána ho napadlo asi 6 cm, takže bylo všude bílo. Když jsem s holkama vyšla ven, začaly jančit a lítat ve sněhu, že jsem musela jít mezi školy a pustila je z vodítek. Jindy je ve všední den nepouštím, kvůli autům, ale dneska jsem musela. Byly jako z puklých vajec, lítaly a honily se, dokud se jim neudělaly na nožičkách chuchvalce kuliček ze sněhu, protože byl dost mokrý. Barunka je menší, takže jí víc vadily. Musela jsem jí několikrát sníh sundávat, protože odmítala jít. Jen mne mrzí, že jsem neměla sebou foťák nebo kameru , holky byly prostě boží! Přes svátky jim musím zkusit ušít kombinézky, našla jsem na internetu střih, tak uvidím jak bude sedět. Původně jsem jim je chtěla koupit, ale žádné se mi nelíbily.

9.12.

Dnes jsem vykoupala Lucinku, aby byla na svátky hezká a čistá. Kolem Vánoc by měla začít hárat, tak jsem si raději pospíšila, kdyby začala dříve. Barunka nás bedlivě pozorovala a kňourala, takže Lucinka chtěla pořád vylézat z vaničky za ní. Tak jsem nakonec musela dát Báru pryč a zavřít dveře, jinak bych Lucinku nedovykoupala . Barunka alespoň fňukala za dveřmi. Buď Lucinku litovala nebo se o ní bála, když se s ní něco dělo, nevím. Ale tentokrát to byla fuška. Barunku chci vykoupat zítra nebo pozítří, tak uvidím jestli Lucinka bude taky tak vyvádět.

5.12.

Holky si včera užívaly trošičku sněhu, který padal dost hustě, ale neudržel se. Bohužel v tomto počasí musíme skoro pokaždé z venku hned do vany a sprchujeme nožičky. Naštěstí to mají holky rády. Už vyrostly ze zimních oblečků, tak Barunka zdědila ten Lucinky a té jsem musela ušít nový. Také je už párkrát měly, byla tu zima kolem nuly.

18.11.

Dnes je Barunce jedenáct měsíců a puberťačí ažaž, nechce moc poslouchat. Na pejsky sice už štěká méně, ovšem pouze když jdu jen s ní. Jakmile jdu s oběma, řve a řve a řve. Koupila jsem holkám novou hračku - latexové malé prasátko, protože to staré už mají pěkně ožužlané. Samozřejmě, že se hned začaly prát o to nové. A Barunčin zvyk je ten, že když jí Lucinka něco sebere, tak začne štěkat a kouká se na nás. No jako žalobníček . Přidala jsem pár fotek. 

5.11.

Dnes jsem holky konečně ostříhala, tedy jen nožičky a čumáčky, na zimu je nechávám zarůst, aby nenastydly. Takže už zase vypadají jako pejskové a ne jako nějací popelnicoví smetáčci . Přidala jsem pár fotek do alba a také pár foteček do jídelníčku.

24.10.

Dnes je to přesně rok, co nám odešla do psího nebíčka Lucinka II.  a také přesně rok co jsme si přivezli Lucinku III. . Záda mne přešla, tak chodím zase s každou holkou zvlášť. Když jdu s jednou, tak je jak Barunka, tak Lucinka hodná a poslechne na slovo. Ale jakmile jdu s oběma, tak jsou jak dva ďáblíci. Hlavně, když potkáme nějakého pejska nebo když si někdo dovolí na mne promluvit . To by ho nejradši sežraly. Přidáno pár obrázků v jídelníčku.

15.10.

Tak z chozením s každou zvlášť je na chvilku konec, protože mne začaly bolet záda a jsem ráda, když s nimi vůbec dojdu ven a zpět, natož ještě dvojitě . Barunka teď pořád kňourá a loudí jít ven - značkovat. Ale jsme rádi, že si barvení odbyde ještě před zimou. Přidala jsem pár foteček, ale moc teď nefotím, není čas.  

11.10.

Barunka už je v pořádku a začala nám barvit. Takže kromě rána, kdy je beru obě kvůli bobíkování, chodím s každou zvlášť, protože když je mám obě, hůř se hlídají blížící se pejsci a nemusela bych stačit vzít ji na ruku. Sice vždycky ta co je doma kňučí, tedy jen chvilku, ale nejde to jinak. Navíc stejně musím Barunku odnaučit štěkat na všechny venku a to jde jen když jdu jenom s ní.

8.10.

Tak jsme to zachytili včas. Dnes ještě Barunka dostala u pana doktora jedno pigárko (injekci) a doufám, že už tam nebudeme muset. Lucinka to snad od ní nechytila, zatím je v pořádku. Venku, když není Lucinka s Bárou, je klidná a na nikoho neštěká. Ale jakmile jsou spolu a Barunka začne štěkat jen když v dálce vidí psa, tak se k ní přidává a jsou jak dvě líté šelmy .

6.10.

Barunka chytila střevní virózu. V noci na dnešek jsem se vůbec nevyspala, protože snad každých 20 minut šla na plínku - měla průjem. Začala ve čtvrt na tři a pokračovala až asi do pěti hodin. Vždycky když jsem už usínala, najednou hup na plínku a průjmila. Takže jsem musela vstát, umýt ji a vyměnit plínku na tácu. Pak jsem si lehla a užuž jsem spala ...a znovu . Neměla tam krev, takže jsem myslela, že někde něco zblajzla a nebude potřeba veterinář. Ale pak k tomu začala i zvracet. A když i dopoledne znovu měla průjem, tak už jsme jeli. Dostala chudinka tři injekce a nesměla nic jíst. K pití dostala rehydratační roztok a protože asi voní jinak než voda (i když já nic necítím) tak to moc nechtěla. Nedalo se nic dělat a musela jsem jí dávat tento roztok do tlamičky injekční stříkačkou, protože se tím průjmem odvodnila. K večeru už se párkrát napila sama. Teď už spinká (je deset večer) a naposledy průjmila odpoledne asi ve čtyři. Tak snad již léčba zabrala .

29.9.

Dneska slavíme narozeniny sestry a mamky, takže jsou kuřecí a vepřové řízečky s bramborovým salátem. Holky dostaly také, ale Lucinka jen trošku strouhanky z jedné strany kuřecího řízku a Barunka jen čisté kuře. Večer budou samozřejmě chlebíčky (domácí), které děláme jen šunkové. Ty máme nejradši. Holky dostanou kousek šunky, protože ta není uzená, ale je dušená nebo vařená, což už mohou. Uzeniny jim zatím vůbec nedáváme, až budou dospělé, budou moci dostat kousíček třeba libového moravského uzeného a podobně. Teď mají zatím smůlu, jsou ve vývinu .

27.9.

Nedá se nic dělat, budu muset začít zatím alespoň v poledne chodit s holkama s každou zvlášť. Lucinka se totiž začíná přidávat k Barunce ve štěkání na všechno a všechny a už to začíná být nepříjemné. Když jsou spolu, nedají se při štěkání zvládnout. Takže mají holky smůlu, ale dokud se nenaučí poslechnout, aby přestaly štěkat, tak budou chodit ven každá zvlášť . Přidáno pár fotek, upravena kapitola o krmení - konečně přidán jídelníček.

18.9.

Barunce je dnes 9 měsíců a včera již poprvé vydržela celý den nejít na plínku. Dnes se jí to nepodařilo a před večerní vycházkou loužičku na plínce udělala. Lucinka už si začíná zase hrát jako štěně. Od malinka si moc nehrála s hračkami, jen je okusovala a s Barunkou spolu blbly, ale hračky ji moc nezajímaly. Jen se o ně občas tahaly. Teď si začíná s hračkami hrát a strkat je Báře do tlamiřky, aby se s ní o ně prala, což dřív dělala jen Bára. Venku už je v pohodě, už se všeho neleká. Barunka dnes taky celkem dobře držela při česání, což je co říct, protože jí česat, to byl vždy boj. Doufám, že jí to už vydrží. 

14.9.

Lucinka měla opět střevní potíže, ale už je v pořádku. Barunka to tentokrát od ní nechytila, takže cesty k veterináři byly jednodušší, než když jsem jezdila s oběma. Barunka začíná být pěkný Napoleonek, když jí za něco nadávám, tak začíná "držkovat" poštěkáváním. Je to dominantní fenka, protože venku nečůrá najednou, ale značkuje jako pejsek. Kdybychom již neměli zkušenosti s výchovou pejska, tak by to mohlo dopadnout tak, že by z ní vyrostl takový malý tyran rodiny, což se u nezkušených majitelů občas stává. Pak vládne pejsek celé rodině . Ale jinak je velmi mazlivá a hravá. Začíná strhávat k blbnutí s hračkami i Lucinku, která moc na hraní s hračkami už není. Taky už vyrostly z pláštěnek, což jsme zjistili teď při tom deštivém počasí. Takže Barunka dostane tu Lucinčinou, která je větší a Lucince musím ušít novou. Se zimními oblečky to bude asi stejné  .

4.9.

Holky dostaly tyčinky z buvolí kůže a jsou z nich úplně vedle. Dokázaly by je žužlat celý den, takže jim je musím vždy sebrat a schovat na skříň, protože když jsem je dala na stolek, tak Barunka aniž bychom si toho všimli, jednu ukradla a pokračovala v žužlání. V pelíšku se mohou pohodlně natáhnout a užívají si ho. Taky si rády hrají s provázky, které zbyly z hračky "hvězda". Byla to středně velká červená hvězda, která měla špičkami protáhnuté provázky s uzlíky na konci. Myslím, že je někde vyfocená. Když ji zčásti rozkousaly, tak jsem hvězdu rozstříhla a vyndala provázky.

25.8.

  Lucince je 1 rok  

Lucinka dnes oslavila své první narozeniny. Pelíšek už dostala spolu s Barunkou ve středu, tak dnes již dostala jen novou hračku a dobré papáníčko. V poledne měly holky jatýrka udělaná na omáčku a k večeři měly vařené srdíčko. Sice jim vnitřnosti nedávám nikdy víckrát v jeden den, ale dneska byla výjimka. Narozeniny jsou narozeniny. Lucinka jatýrka a srdíčko moc miluje.

22.8.

Holky dostaly nový pelíšek, protože ten starý jim už byl malý. Koupili jsme molitanovou podložku na postel a z ní jsem jim slepila pelíšek a ušila na něj nový potah, který se dá sundat a vyprat. Ještě jim zvětším ten starý potah s dalmatiny, abychom je mohli měnit. Holkám se v pelíšku moc líbí, protože se tam pohodlně natáhnou obě dvě. Fotečky přidány.

14.8.

Barunka už dopoledne vydrží nečůrat doma a odpoledne už skoro do večerního venčení. Včera mně hodně vyděsila, protože se mi najednou vytrhla i s vodítkem, když se rozhodla běžet za dítětem na druhé straně silnice (asi mu chtěla vynadat, že křičí) a vběhla na silnici. Naštěstí přijíždějící auto jelo pomalu (řídila ho žena ) a uviděli jí a zastavili. Barunka se samozřejmě vylekala jak se za ní rozběhlo to samonavíjecí vodítko a hned po zavolání ke mně přiběhla. No krve by se ve mně nedořezal. Ale Barunka se taky chvíli klepala jak byla vyděšená z toho vodítka co jí pronásledovalo. Za chvíli už ale zase skotačila a já byla ráda, že to tak dopadlo. Nikdy za dětmi neběhala, jen za pejsky, ale teď už budu muset dávat pozor i na ně. S tímto samonavíjecím vodítkem chodím jen v poledne, kdy neděláme příliš velkou procházku a ona si to musela vybrat zrovna s ním. Ráno a večer chodím se stopovacími desetimetrovými vodítky a ta mám u silnice namotaná pevně v ruce, takže se mi nemůže ani jedna vyškubnout.

2.8.

Včera jsme byli s Lucinkou na vyšetření očíček. Naštěstí to není tak strašné. Lucince propláchli slzné kanálky, takže jsou průchozí. Očíčka má v pořádku, ale spodní víčko má mírně přehrnuté směrem do oka, takže vlastně brání odtoku slz slzným kanálkem, protože ho zčásti přikrývá. Proto je to někdy lepší, někdy horší. Rozhodně jsou ale antibiotika zbytečná, pokud by jí nezačal z očíček vytékat hnisavý hlen. Dá se to odstranit operací, ale je to jen kosmetická vada. Takže pokud nám nebude vadit, že má často hodně uplakaná očíčka (což nám nevadí, tak jí je budu častěji mýt), není tato operace nutná. Očím to uškodit nemůže a to je důležité zjištění. Na výstavy nechodíme, tak nebudeme Lucinku zbytečně trápit operací. Hlavně, že má jinak oči v pořádku. To jsme si moc oddechli. Boule na boku se pomalinku zmenšuje, takže i toto by mělo být za čas v pohodě. Barunku jsem včera ostříhala, tak se jí určitě v těch vedrech ulevilo. Teď už se zase dobře rozeznají, protože Barunka je drobnější. Když byla zarostlá, občas jsme nevěděli která je která, pokud se na nás nepodívaly.

29.7.

Dnes jsem obě holky vykoupala. Zase jsou jako bílé obláčky, ale bohužel jim to dlouho nevydrží. To by nesměly chodit ven, aby se nazamazaly. Zítra je chci ostříhat, ale nevím jestli je zvládnu ostříhat obě a celé, protože Bára to je takový červíček, nepostojí chvíli klidně a furt se kroutí a strká hlavu tam co něco dělám. Dneska jsem je také celé rozčesala, abych je mohla stříhat. A u Báry mi to trvalo dvakrát dýl než u Lucinky, přestože malinké cucíky (jak ještě mění štěněčí srst) měly obě jen v podpaží, u kořene ocásku a na hranách stehýnek. Bára se pořád kroutila a strkala mi čumáček do místa kde jsem česala, takže jsem nic neviděla, no prostě zábava . Ale zase ve vaničce byla daleko hodnější než Lucinka, která chtěla pořád vylézat. Kdyby se daly spojit Bára při koupání a Lucinka při česání, tak by to byl ten nejhodnější a nejtrpělivější pejsek . Holky také dostaly fontánku na vodu, aby jim v těch vedrech neteplala. Chvíli se jí bály, ale pak už chodily bumbat neohroženě. Přidáno pár foteček.

26.7.

Tak už máme konečně termín na celkové vyšetření očí Lucinky. Jdeme příští středu. Jsem zvědavá jak to dopadne. Boule zatím nic nedělá, i když chvilkami se mi zdá, že je trošku menší. Ale možná je to tím, že je to mé zbožné přání, tak si to možná jen namlouvám, že je menší. Uvidíme za pár dní.

25.7.

Tak jsme si všichni oddechli, ta boule je "pouze" zánět podkoží. Bývá prý častý po injekcích (ale to už je moc dlouho co ji dostala naposledy) nebo po zhmoždění. Lucinka je pošuk, který když se řekne "jdeme ven" se začne točit dokolečka a skákat na křeslo a hned zase z křesla, a to i ze strany. Takže se pravděpodobně při této své činnosti uhodila o madlo křesla a z toho se jí to asi udělalo. K léčení jsou tři cesty - první je mastička, pokud nepomůže, tak širokospektrá antibiotika (ale ty bych nerada) a nakonec chirurgické odstranění. Zatím zkoušíme mastičku. Pokud nezabere, tak jsme se rozhodli pro chirurgické odstranění, a to na jaře příští rok při kastraci. Pokud se to samozřejmě nezačne zvětšovat nebo ji to bolet, pak bychom šli ihned. No hlavně, že to není žádný nádor .

19.7.

Minulý týden jsme Lucince našli na zádech bouli. Mysleli jsme, že se někde praštila, ale když se ani po týdnu nezmenšila, raději jsme šli na veterinu. Paní doktorka odebrala z bulky vzorek a pošlou ho na rozbor, jestli se nejedná o zhoubný nádor. Tak doufám, že to bude jen tuková bulka, i když na ni je dost mladá. Příští týden se to dozvíme. Dnes jsem začala holky odnaučovat štěkání při zaznění zvonku u dveří. Lucinka pochopila rychle, že když nezaštěká při zazvonění, tak dostane odměnu. Barunka to moc nechápala a stále poštěkávala. Jen asi dvakrát se jí to povedlo a neštěkala ... a dostala odměnu. No učený z nebe nespadl, zítra budem zkoušet znovu.

17.7.

Našla jsem pár fotek Lucinky I., tak jsem je naskenovala a jsou přidány v jejím albu.

14.7.

Přidáno pár fotek.

10.7.

Lucinka už má za sebou dva týdny barvení a už se začíná vracet do normálu, začíná se zase motat kolem nohou, takže jsem se dneska o ní málem přerazila , začíná líp jíst a venku už se nezastavuje každý druhý krok, aby čuchala. Barunce se začínají v srsti dělat chumlíčky ze štěněčího chmýří a ne a ne si zvyknout na hřeben. Zatím je to stále boj. To Lucinka, té už česání moc nevadí. Včera jsem, když jsme přišli z venku, musela Lucince umýt prdelku a Bára, protože jí to asi bylo líto, že není taky ve vaně, skočila z podlahy přímo do vany . Ještě, že tam dávám vždy protiskluzovou podložku, jinak by měla asi rozbitý čumáček a zlámané nohy, truhlíček jeden. Skáče jako blecha, do křesla skáče přes Lucinku, no asi má v nožičkách péra . Vedra jsme přežili celkem dobře. Holky nechtěj ve vedru vůbec pít, začínají až k večeru, když zaleze sluníčko a ochladí se trochu. Tak jim dávám alespoň meloun. Vždycky mi snědí ten sladký prostředek a panička ať jí to u kůrky. Ale aspoň do nich dostanu vodu. Přes poledne nechodíme vůbec ven, nechávám jim doma plínku. Přeci jen, jsou to ještě štěňata a to prudké slunce a pařák u asfaltu by jim mohl uškodit.

3.7.

Dneska jsem holkám ostříhala čumáčky, měly je už hodně zarostlé. U Lucinky to bylo v pohodě, ta už je zvyklá, ale Barunka ne a ne držet. Přesvědčit ji, aby vydržela alespoň pět vteřin v klidu, to dalo práci. Vždy když jsem si už připravila nůžky pod chloupky a chtěla střihnout, Barunka se rozhodla podívat se jinam a mohla jsem začít znovu. Lucince zase začalo hodně téci z očíček a zdá se mi, že má mírně napuchlá spodní víčka. Ale nechci ji zase lěčit antibiotiky. Budu se muset ohlédnout po nějakém očním psím specialistovi, aby se na ni podíval. Možná, že teď po ostříhání čumáčku ji nebudou chlupy tolik dráždit očíčka a zlepší se to. Uvidíme. Barunka měla včera asi z těch veder průjem, ale dnes je už vše v pořádku a jak se trochu ochladilo, tak holky jsou jak z puklých vajec, řádí a řádí . Je to fuška s nima venku, hlídat je aby nic nikde nežraly (což je jejich oblíbená zábava) a ještě sledovat jestli se od někud neblíží pes.

26.6.

Lucinka začala barvit. Měli jsme jít zítra do psí školy, ale teď nemůžeme, protože by nás pořád obtěžovali pejsci a nemohla bych ji ani pustit, aby mi neutekla za pejsky ona. Barunka je teď celá střapatá. Mění srst a pomalu každý chloupek jí trčí jinam . Ale nechci ji stříhat dokud nevymění úplně štěněčí "chmýří" za dospělou srst.

17.6.

Lucinka byla dnes poprvé na stříhání. Už byla moc zarostlá, tak jsem se rozhodla, že poprvé ji nechám pořádně ostříhat v salónu. Vypadá nádherně a teď už si je s Bárou hodně pleteme, pokud se na nás nedívají. I když jsem se dost bála jak se tam bude chovat a jestli se vůbec nechá ostříhat (kvůli její bázlivosti), ale byla výborná. Kromě pár chvilek, kdy mi skočila do náruče a chtěla pryč, byla až neskutečně klidná. I když musím říci, že paní střihačka byla velmi trpělivá a šlo jí to velmi rychle, takže jsme ji netrápili dlouho. Původně jsem chtěla nechat nožičky ostříhat úplně na krátko, ale nechala jsem se přesvědčit, že hezčí bude nechat je trošku delší a na krátko jen okolo drápků. A musím uznat, že to vypadá moc hezky. Jen s oušky ještě nic moc nešlo, protože je má ještě dost krátká. Tak jsme je zatím nechali tak jak byla. Rozhodně jsem ji nechtěla nechat ostříhat "na jorkšíra", to znamená tělíčko na hodně krátko a nohy nechat delší, jak se to teď hodně dělá. To se mi u maltézáčka nelíbí. Přidány fotečky.

15.6.

Tak jsem to asi zakřikla, holkám se virus vrátil nebo to chytly znovu. Ve středu jsme zase museli na injekce, ale od té doby je klid. Tak doufejme, že tentokrát už na trvalo. Holky už zase spolu řádí a perou se o hračky, takže to vypadá, že je jim už dobře.

11.6.

Vypadá to, že holky už snad jsou v pořádku. Zatím již žádný průjem, jen Barunka ráno ještě trošičku ublinkla, ale od té doby nic. Už se zase holky spolu perou doma i venku, takže vypadají v pohodě. Přidány nové fotky.

7.6.

Tak od včerejška jezdíme po veterinách, protože Barunka chytila střevní virus. Včera dostala chudinka dvě pigárka (injekce), z toho ta jedna byla ta pálivá proti zvracení. Dneska jsem s ní jela ráno na další injekci a když jsem přijela domů, tak mi mamina řekla, že Lucinka taky blinkala. Krátce na to blinkala znovu a měla i průjem. Tak jsme znovu jeli na veterinu, tentokrát s Lucinkou. Také dostala dvě pigárka a zítra musíme znovu. Chytila to od Báry. Holt holky chtěj mít pořád to co má ta druhá .

1.6.

Barunce dneska vypadl poslední špičák, ale opět se nám ho nepodařilo najít. Našla jsem jen malinkou stoličku. Tak špičák nemáme žádný. Lucinka dnes ráno trošku blinkala a nechce papat. Nasadili jsme dietu a večer dostane jen trochu vařeného kuřátka. To zase venku něco zblajzla a leží jí to v bříšku. Vypadalo to, že už venku nic nesbírá, ale posekáné trávě neodolá. Asi byla některá už zahnívající a jí to teď zlobí. Je to truhlíček.

31.5.

Holky dostaly poprvé meloun. Velice jim chutnal a pomlaskávaly si. Barunka skáče pořád do všech křesel a Lucinka, aby Bára náhodou neměla něco lepšího, se musí do křesla nacpat taky. Nejlepší je to, když si Barunka vyskočí ke mně do klína a Lucinka se tam hned nacpe taky. To se už skoro do toho křesla nevejdeme  .

29.5.

Lucinka dostala antibiotika na očíčka, opět jí z nich hodně teče. Objevilo se to asi v pěti měsících a neustále se to opakuje. Barunka už umí vyskočit do křesla a dneska se jí poprvé podařilo vyskočit i na rohovou lavici, kam jí občas schovávala Lucinka hračky, aby k nim nemohla. Ale teď už jí to nebude nic platné, když Barunka vyskočí už i tam .

22.5.

Barunka si opět vyšla do domu. Tentokrát utekla mně. Odcházela návštěva, já jsem držela dveře, abych je zavřela, ohlédla jsem se za sebe jestli jsou oba psi uvnitř a obě holky seděly v předsíni. Ve chvíli, kdy jsem otáčela hlavu zpět ke dveřím a zavírala jsem je, musela Bára fofrem proběhnout. Za chviličku totiž návštěva zvonila, že máme venku pejska . Netuším kde Barunka sebrala takový raketový pohon, že v mžiku proběhla, ale je jisté, že ji budeme muset naučit, že nemůže chodit ven jak se jí zachce.

13.5.

Barunce vypadly oba dolní špičáčky a jedna stolička. Našli jsme jen tu stoličku, která jí vypadla při hře s peškem na posteli. Špičáky asi ztratila venku. Lucinčiných zoubků jsme našli hodně, ale asi to bylo tím, že byla zima a nechodilo se tak často ven. Lucinka II. měnila zoubky přes léto, protože se narodila 30. dubna a také jsme jich moc nenašli. Tak to bude asi tím. Barunka už má všechny horní přední zoubky a dole má už čtyři.

12.5.

Holky si dnes poprvé vyzkoušely svoje pláštěnky. Venku už jen mírně mžilo, tak jsme mohly jít na procházku. Odpoledne jsem s nimi byla cvičit na louce a moc dobře jim to šlo. Obě už zvládají dobře povel ke mně, sedni a trošičku je učím i aport, aby se zabavily. Ten už jim taky celkem jde. Doma trénujeme povel zůstaň, který je zatím venku díky čertíkovi Barunce dost obtížný. Trénujeme na dlouhém stopovacím vodítku, aby mi holky zase nezdrhly. Když přijdeme domů, letěj holky rovnou k vaně a sprchujeme nožičky. Protože ale obě chtějí chytat vodu ze sprchy, tak mají mokré i tlamičky . Po utření dostanou na zem svou osušku, aby si dosušily rychle nožičky. Nechci je často fénovat, aby neměly vysušenou kůži. Samozřejmě se v osušce hned rochají, takže jí musím pořád narovnávat. Přidány fotečky, kde je i jejich pravidelný "úklid" pelíšku.

10.5.

Dneska si Barunka vyšla na výlet do domu. Mamina si dávala za dveře pytel s odpadky, že je vezme za chvíli, až půjde nakupovat, dolů do popelnice. Nevšimla si ale, že jí Barunka proběhla za zády na chodbu do domu. Naštěstí jsem se zrovna vracela z venku a našla jí na chodbě. Nestačila seběhnout až dolů k hlavním dveřím, naštěstí. Protože kdyby někdo šel do domu, tak by mu jistě kolem nohou proběhla až na ulici. Udělala jsem si z maminy legraci a nesouc Barunku na ruce, řekla jsem jí, že nesu třetí štěně. Nevěřícně na mne zírala, ale pak Barunku poznala a zase jí přešel mráz po zádech, že jí utekla.

2.5.

Barunka už má pět nových zoubků, nahoře 4 a dole 1, ale už jsou vidět další 3 ještě v dásničce. V úterý, na 1.máje jsem holky vykoupala. Ani jedna příliš neprotestovala, takže koupání proběhlo v klidu. Akorát jsem byla celá zmáčená a podlaha taky . Teď jsou holky jak obláčky, ale dlouho jim to asi nevydrží, má pršet .

27.4.

Včera jsem zjistila, že Barunce vypadaly už i horní přední zoubky, kromě jednoho. A dneska jsem zjistila, že už má nahoře nové dva zoubky - jedničky. Když jí vyhrnu pysk, tak vypadá jako myš nebo morče, má nahoře dva zuby a okolo až ke špičákum nic. Lucinka jde do puberty a asi začne hárat. Je velmi náladová a občas přestává poslouchat. Dělá jako že neslyší, potvůrka . Takže musíme častěji trénovat povely a také se jí snažím zabavit, aby nevyváděla nějaká alotria. Ale když se do toho pořád plete Barunka, tak je to těžké. Ale zase trochu času jí zabere blbnutí s Barčou, takže nemá čas vymýšlet zlobení. Ovšem pracovat můžu jen když obě usnou, což je chvíli dopoledne, po obědě a večer.

26.4.

Lucinka byla na čipování. Už to vypadá, že neroste, tak jsme šli. Trošku zlobila, takže musela dostat náhubeček a pak to šlo raz dva. Já se jí nedivím, mně by ta tlustá jehla taky vyvedla z míry .

25.4.

Našla jsem dva Barunčiny zoubky. Jeden byl na zemi u postelí a jeden v pelíšku. Tak alespoň něco. Je legrační teď pozorovat, když Barunka dostane piškotek, jak ho převaluje v tlamičce a každou chvilku jí čouhá kousek ven, jako kdyby měla piškotový jazýček . To je tím, že vepředu dole nemá zoubky, už jí tam zůstaly jen špičáčky a stoličky. Škoda, že to nejde vyfotit. Zkoušela jsem to, ale než foťák zaostří, tak už má zase piškotek v tlamičce.

22.4.

Barunce vypadly první zoubky. Když jsem jí dávala piškotek, tak ho divně převalovala v tlamičce. Tak jsem se jí do ní podívala a spodní dva zoubky tam chyběly. Ale protože to jsou takové malilinkaté perličky, nepodařilo se nám je najít. Lucinka měla větší zoubky, ty se nám najít podařilo skoro všechny. Podle velikosti zoubků soudíme, že Barunka bude menší než je Lucinka. Ale nemusí to tak být. Uvidíme.

20.4.

Protože nám paní cvičitelka řekla, že se nemám bát Lucinku pouštět, tak se ji snažím alespoň jednou denně pustit. Pokud nejsou v blízkosti velcí psi, tak ji pustím a je to v pohodě. Psů se přestává bát, ale pro změnu zase za nimi ráda utíká. Když zjistí, že jí pes neublíží a honí se s ní, tak by se s ním honila pořád, i když on už jde dál. Dneska mi právě před chvílí utekla za pejskem, se kterým se nejdřív honila. Naštěstí už to bylo k večeru, kdy nejezdí auta a ona se zastavila na paloučku kousek od silnice. Asi si uvědomila, že nejsem nikde poblíž. Čapla jsem Báru do ruky a šla za ní. Když jsem prošla malým řídkým lesíkem a uviděla ji, zavolala jsem na ní povel "Lucko ke mně", který teď cvičíme a ona radostně ke mně běžela. Samozřejmě dostala pochvalu a piškotek, aby i příště se nebála přiběhnout. Nemá cenu jí nadávat, ona sama byla dost vystrašená, že mně neviděla, takže si to snad příště rozmyslí. Je to pořád ještě štěně, tak moc rozoumku nemá. Příští týden jdeme na očipování, tak budu přeci jen klidnější, kdyby se náhodou ten můj cvoček ztratil . Přidány fotečky.

15.4.

V úterý jsem byla s Lucinkou v psí školce ve stromovce. Lucinka se ze začátku dost bála, protože tam bylo dost pejsků. Já jsem se jí zase bála pustit z vodítka, abych ji nehonila po celé stromovce. Ale paní cvičitelka ji připla na dlouhatánské vodítko, které nechala volně na zemi. Po pár minutách, když si Lucinka na prostředí trošku zvykla, jsme ji odeply i z tohoto vodítka. A bylo to celkem v pohodě. Na příští hodinu vezmeme i Barušku. Paní cvičitelka chce vidět, jak se chovají, když jsou spolu.

9.4.

Dnes jsme vážili obě holky a Barunka má přesně polovinu váhy Lucinky. Lucinka váží 4,2 kg a Barunka váží 2,1 kg. Protože jsou Velikonoce, dostaly obě kousíček velikonočního beránka, samozřejmě doma pečeného, bez éček. Tedy toho sladkého, normálního by asi nepapaly. Moc si pomlaskávaly obě dvě.

30.3.

Dneska jsme se s Lucinkou přihlásili do psí školky a po Velikonocích začínáme. Jsem zvědavá jak jí to půjde. Přihlásili jsme se hlavně proto, že Lucinka se začala bát pejsků venku, tak aby se naučila jak si s nimi hrát a nebát se jich. Přidány fotky.

28.3.

Protože je Barunka po třetím očkování, ode dneška chodí ven stejně často jako Lucinka. Takže jsme byli i ráno, kdy je tráva ještě mokrá. Když jsme přišli domů, poprvé jsem musela umýt nožičky i Barunce. Paní chovatelka říkala, že vodu nemá ráda. Ale asi proto, že ve vaně byla Lucinka a Bára už častokrát viděla jak jí myju packy, tak to ani jí nevadilo. A samozřejmě, že se musela opičit po Lucině a také hned "chlemtala" vodu ze sprchy .

25.3.

Barunka byla včera na třetím očkování a byla velice hodná. Tentokrát vůbec neplakala ani se nevzpouzela. A samozřejmě, že pak dostala piškotek jako odměnu. Lucinka je už zdravá a obě holky zase spolu řáděj jak dva čertíci.

18.3.

Lucinka v pátek onemocněla, nechtěla papat a hrozně jí škrundalo bříško. Papat nechtěla už ve středu, ale ve čtvrtek byla v pohodě, tak jsme nikam nejeli. Ale v pátek zase nechtěla papat a ještě jí k tomu začalo škrundat to bříško, tak jsme jeli raději na veterinu. Dneska už je zase v pohodě, tak doufám, že jsme to zažehnali včas. Barunka dneska vyběhla venku pár schůdků u protější školy, tak jsem ji zkusila nechat vyběhnout schody v domě. A skutečně je celé vyhupskala, je to 11 schodů. Další jsem ji nenechala jít a raději jsem ji jako vždy nesla.

12.3.

Tak se mi konečně podařilo vyfotit Barunku venku normálním foťákem. Ale šlo to hrozně, protože jednou rukou jsem musela držet obě vodítka (vytahovací) a jen jednou rukou držet foťák a fotit. Také jsem včera stříhala Lucinku poprvé strojkem. Moc se jí to nelíbilo a já se jí nedivím, protože to bylo poprvé. Zvuk jí ani nevadil, fén je hlučnější, ale to jemné vibrování, když se přiložil k nožičce, to se jí nezdálo a asi se trochu bála. Takže jsem stihla ostříhat jen nožičky a nůžkami čumáček. Dál už držet odmítala, tak to doděláme příští víkend. Přidány fotečky.

4.3.

Včera byla Barunka poprvé venku. Po obědě krásně svítilo sluníčko a bylo skoro 10 stupňů, tak jsem Barunku vzala ven. Nejdřív chudinka nevěděla co se děje a jen seděla na jednom místě. Pak jsem jí nalákala na piškotek a ona si pro něj přicupkala. Pak už to bylo v pohodě. Dneska po obědě jsme byli znovu venku a to už lítala za Lucinkou a zkoušela tlamičkou listí a větvičky a vůbec všechno co po cestě našla . Udělala jsem fotku mobilem, ale nevím jestli bude čitelná. Pokud ano, tak ji určitě přidám do fotek.

29.2.

Barunka byla na druhém očkování a vůbec se jí to nelíbilo. Také to oznamovala mohutným pištěním. Lucinka byla dnes také na očkování, a to proti vzteklině. Tentokrát již proběhlo v klidu, ale ta předešlá očkování komentovala úplně stejně jako Barunka . Lucince jsme už museli koupit do auta bezpečnostní kšírky, které se dají připnout na pás v autě, protože v přepravce je jí už těsno a tudíž se jí tam nelíbí. To oznamuje nepřetržitým kňouráním po celou dobu, co je v přepravce. Naštěstí máme veterináře blízko.

24.2.

Dnes je to týden, co jsou obě naše psí holčičky spolu. Vypadá to, že si budou rozumět. Neustále spolu řádí a zdá se, že Barča bude mít navrch. I když je víc jak o polovinu menší než Lucinka, tak ji pořádně prohání. A Lucince se to líbí. Když má Bára už honění dost, tak se schová do přepravky, která je stále v předsíni, a Lucinka tam za ní nemůže, protože se tam už nevejde. Tak alespoň před přepravkou štěká a zlobí se .

18.2.

Včera jsme si dovezli domů Barunku. Holky se hned spřátelily a začaly spolu řádit.Nejraději řádí na plínce. Až to musíme občas zatrhnout a dát Barču do košíku spát, protože by celý den nespala a spinkat ještě potřebuje. Barunka je hezky od paní chovatelky naučená na plínku, poctivě tam chodí, i když nějaká ta nehoda mimo se také stane. Zvláště když holky řádí a Barča prostě nestihne na plínku dojít. Barunka dostala s sebou do nového domova kromě hromady papáníčka a krásné deky i hračku (tahací uzly), kterou jí ovšem hned zabrala Lucinka. Barča zas na oplátku zabrala Lucině její hračku (prasátko). Obě dostaly novou hračku kravičku a o tu se střídají, někdy i přetahují. Přidány první fotečky.

15.2.

Začínají nám vypadávat stoličky . Lucinka už má všechny přední zoubky, včetně špičáků, vyměněné a teď se jí začínají vyměňovat stoličky. Už jsme našli tři. Zlobí teď trošku s jídlem, ale to je normální, protože všechno kouše na stoličkách. Už pozítří si jedeme pro Barunku.

4.2.

Lucince dnes konečně vypadl ten kývavý špičák. Tak už zbývá poslední mléčný zoubek - druhý horní špičáček. Barunka se dnes stěhovala se svými rodiči, sourozenci a páníčky do nového domova. Už jim ve starém bytě bylo těsno. No vždyť štěňátka rostou jako z vody, tak není divu .

3.2.

Barunku bych si měla dovézt 17.února, což je již za 14 dní. Už se moc těšíme. Barunka hezky roste, je to pěkný cvalíček. Její dva bratříčci jsou zatím volní, takže když by někdo měl zájem, mohu dát kontakt. Lucinka dnes dostala od mé kamarádky, která se na ni přišla podívat, hračku - malé prasátko a dokázala s ní blbnout celé odpoledne.

30.1.

Lucince už vypadaly všechny spodní zoubky a dnes se jí již proklubaly na svět spodní nové špičáčky a prostřední dva zoubky. Nahoře už má čtyři nové zoubky, ale ten starý jeden a špičáčky ne a ne vypadnout. Už jí rostou nové špičáky a ty první se kývou, ale ven se jim nechce . Barunka - zamluvená psí holčička, už je pěkný cvalíček. Ve váze předehnala svojí sestřičku a pomalu dohání bratříčky. Už váží 870 g ! Přidány fotečky Lucinky i Barunky.

25.1.

Už se nám vyklubaly horní prostřední dva zoubky a vypadly nám spodní tři zoubky.

23.1.

S laskavým svolením majitelky pejsků jsem přidala pár foteček Barunky, která je zatím ještě u maminky, tatínka a svých sourozenců. Má dva bratříčky a jednu sestřičku.

22.1.

Lucince vypadaly všechny přední horní zoubky, kromě špičáčků a jednoho zoubku vedle pravého špičáku.

21.1.

Dnes jsem se byla podívat na holčičku maltézáčka, protože chci pořídit Lucince kamarádku. Přeci jen, dvěma bude veseleji a do syta se spolu mohou vyblbnout. Holčička byla nádherná, tak jsem si ji zamluvila. K nám domů bych si ji měla přivézt někdy kolem 18.února, kdy jí budou dva měsíce. Do kapitoly "Koupání" bylo přidáno video prvního koupáníčka Lucinky III.

16.1.

Tak jsme se právě vrátili od paní doktorky, protože jsme tam nahonem minulý čtvrtek jeli s oušky. Lucinka měla náběh na zánět, ale včas jsme to podchytili. Dnes již byla ouška čistá. Poznali jsme to tak, že se Lucinka často drbala na ouškách a když jsem se jí na ně podívala, tak chloupky ve zvukovodu, které ještě nebyly úplně vytrhány, byly nahnědlé a v jednom oušku měla takové malé šupinky. Paní doktorka řekla, že to ještě není zánět, ale ouška jsou hodně podrážděná. Lucince vytrhali většinu zbylých chloupků a dali nám mastičku a vodičku na vyplachování. Všechny chloupky nestihli vytrhat, protože jak měla Lucinka ouška již hodně podrážděná, tak jí to bylo hodně nepříjemné a nechtěla držet. Drželi jsme ji 4, včetně paní doktorky . Až se jí ouška zklidní a vykoupu ji (protože teď má chloupky mastné od mastičky, takže se schovávají v oušku), tak se dotrhá zbytek. Je to tím počasím, jak je pořád deštivo a vlhko a ten čertík pořád lítá.

7.1.2012

Tak jsme ve zdraví přežili svátky. Lucinka si pochutnala na kapříčkovi, dostala novou hračku a stromeček neschodila, protože byl na stole . Udělala velký pokrok - do schodů již chodí bravurně, vyjde všechny schody, což je 5 schodišť střídavě po 11ti a 12ti schodech. Dneska se jí dokonce podařilo jedny tyto schody sejít i dolů. Chtěla pokračovat, ale raději jsem ji snesla, aby si nepoškodila páteř. Je to čertík, takže venku pořád běhá. Když ji to přestane bavit, tak si chytne do tlamičky vpředu kšíry nebo obleček a "vede" se domů.

16.12.

Dneska se Lucince poprvé podařilo slézt po schůdku z postele. Tedy spíš tak trochu "zbuchla" dolů, ale hned se otřepala a letěla za mnou do předsíně. Takže jsem na noc zkusila odendat již hrazení kolem okraje postelí z přehozu na postel. Tak uvidíme jak to dopadne.

9.12

Už jsme museli vyhodit dráčka a stehýnku jsme museli nejdříve ustříhnout okousaný konec. Lucinka dostala novou hračku - placatou kachnu a posléze také místo stehýnka novou hračku - celé jako pečené kuřátko. Ale díky hračkám doma nic jiného nekouše, jen občas ráda rozvazuje tkaničky u bot. Dostala také míček, který má výraznou oranžovou barvu, abychom ho mohli venku házet a snadno najít. Také se jí už podařilo sejít pár schodů, ale málem u toho udělala kotrmelec..

7.12.

Dnes jsme byli na třetím očkování a nyní již můžeme s klidem chodit mezi pejsky. Lucinka již váží 2,30 kg. V autě skoro nepřetržitě pláče, protože je ještě dost fixovaná na mne, jako svou druhou mámu, no a protože já řídím, tak musí sedět u někoho jiného na klíně a to se jí nelíbí. Kdyby mohla sedět u mne, opřená o volant, tak by byla spokojená. Jenomže to nejde, to bychom daleko nedojeli, protože je jako pytel blech, pořád sebou mrská, takže bychom za chvíli skončili někde ve škarpě, ne-li hůř.

3.12.

Dneska se Lucince povedlo vyjít nahoru všechny schody, což je pět schodišť po střídavě 11-ti a 12-ti schodech. Také už rozumí co znamená jít ven. Jakmile řeknu "Lucinko, půjdeme ven?", tak začne radostně skákat a poštěkávat a letí ke vchodovým dveřím. Svetřík, který dostává protože je již chladno a také obojek i vodítko sice neustále kouše, ale jen dokud nevyjdeme za dveře. Pak jí snesu ze schodů a venku už si ani jednoho nevšímá. To spíš honí poletující listí a zkouší všechno tak, že to bere do tlamičky. Takže jí z ní musím pořád něco vyndavat, aby to nesežrala. Jako kdybychom jí doma nedali najíst .

26.11.

Již druhý den Lucinka kaká ráno i v poledne venku. Doma již ne. Také čůrat chodí během dne již jen na plínku, jinde nečůrá. Vzhledem k tomu, že je u nás teprve měsíc, je to velký úspěch.

20.11.

Dnes jsem založila stránky o naší pejskové a vložila pár prvních fotografií. Když jsme si lucinku 24.10. přivezli, vážila 1,07 kg. Lucinka již umí chodit na plínku a jen vyjímečně v zápalu hry se počůrá i jinde. Je to šikulka. Dnes se také poprvé koupala. Pokud se mi to podaří převést do digitální podoby (máme jen stařičkou kameru na VHS), tak sem video přidám.