Jdi na obsah Jdi na menu
 


Aktuality 2013

 

pf-2014-maltezacci.jpg

 

 

18.12.

Barunce jsou dva roky

16.12.

Tak Lucinka má čištění zoubků za sebou. Bohužel ji museli trošku zklidnit "přispáním", protože se nechtěla ani položit na bok. Ale bylo to jen takové minipřispání, jen jakoby zvláčněla, že se neudržela na nožičkách, takže sebou necukala. Když jsme přijeli domů tak chvilinku ještě ležela, ale do půl hodiny už zase běhala štěkat ke dveřím a vyskočila si i do křesla. Zoubky má teď hezky čisté. Škoda, že to nevydrží moc dlouho.

10.12.

Exém se Barunce již zahojil a bradička jí už zarůstá chloupky. Chystáme se s Lucinkou na čištění zubů. Nevíme jestli to půjde bez uspání jako u předešlé Lucinky, protože tahle je děsně háklivá na sebemenší bolest (taková trošku hysterka ), ale snad ano. Zubní kámen se jí dělá hodně, narozdíl od Barunky, které se nedělá skoro vůbec. V únoru jim oběma zoubky vyčistili při operaci (kastrace) a Lucinka má už zase kamene hodně, přestože jsme jí dávali do jídla řasu, která má jeho tvorbu omezovat. Čistit zuby kartáčkem si nechce nechat ani náhodou. I při česání, když ji to malinko zatáhne, ječí jako kdybych jí vytrhla hrst chlupů a u injekcí vyvádí jako ďas. Tak jsem zvědavá. Snad to půjde jen se zklidňující injekcí, bez narkózy.

30.11.

Barunka si zase něco "vymyslela" - udělal se jí takový mokvavý ekzém u tlamičky. Nyní už se jí to hojí, ale veterinář jí vyholil půl krčku až k tlamičce, abychom jí to mohli dobře mazat. Tak má teď tlamiřku jakoby nakřivo . Všimli jsme si toho tak, že měla pod koutkem tlamičky pořád mokré chlupy, jako by slintala, a pohmatem byl cítit hrbolatý pupenec. Teď tam má už jen takové strupy, ale vypadá to, že se to zastavilo. Podchytili jsme to včas (protože jsme šli hned za veterinářem), takže se jí to nerozšířilo moc daleko. V pondělí, kdy jsme byli u doktora, to měla jen asi jako nehet u palce velké pod pravým koutkem tlamičky. Ve středu to již měla na celém spodku tlamičky až na krk. Pak se to zastavilo. Naštěstí to není nakažlivé dotekem, takže Lucinka to od ní nemůže chytit.

23.11.

Holky začínají být zarostlé, ale na zimu je už nestříháme, jenom nožičky a čumáčky. Barunka už je v pohodě, prdelka jí už začíná zarůstat chloupky a s Lucinkou se honí a kouše, jako by vůbec nebyla na operaci.

15.11.

Barunka má již vyndané stehy a krásně se jí to hojí. Dneska již normálně blbla s Lucinkou a honily se po kuchyni.

12.11.

S límcem tedy Barunka rozhodně spát nemůže, protože by ji asi klepla pepina. Když jí límec nasadíme, tak začne dýchat jako sentinel a je na ní vidět, že je z něj dost stresovaná. Tak jsem musela udělat z takové té obinadlové punčochy "košilku na noc", kterou snáší. Je to vlastně takový tunýlek, u kterého jsou na spodní straně prostřižené 4 otvory na nohy a u ocásku jsem to v rozích zašila, aby zůstal jen takový malý průvlek na ocásek, takže zdeček je zakrytý košilkou a tudíž si ho nemůže lízat. Dáváme jí to jen na spaní a vyspí se ona i já.

7.11.

Tak jsem to asi zakřikla, protože dnes jsme museli nahonem jet k veterináři. Barunka si vylízala nebo vytrhla dva stehy na jedné straně a musela jsem s ní honem jet na nové zašití. Je to truhlíček, protože teď dostala límec. Když potřebujeme něco dělat a nemůžeme jí stále hlídat, tak jí musím límec nasadit. Nemá ho ráda a tam kde jí ho nasadím, tam sedí celou dobu dokud ho má. Když jí ho sundám, tak chce na klín a alespoň tam nemá nutkání si ten zadeček lízat. Dnes ráno už udělala i bobíka, takže snad bude všechno v pořádku. Nejhorší budou asi noci, protože s límcem nechce vůbec ležet. Ale už jsem nespala tuto noc, protože Barunka pořád pobíhala a chtěla se lízat, tak bude muset mít límec, abych se alespoň trošku vyspala já. Ona se přes den dospí nám na klíně, tak jí noční nespaní tolik nevadí. Ale já musím také pracovat, tak se vyspat musím.

5.11.

Operaci má Barunka za sebou a zatím vypadá vše v pořádku. Zítra jdeme na kontrolu, tak uvidíme co řekne pan doktor. Barunka chodí pořád s prdelkou zastrčenou pod sebe a vypadá tak legračně, ale asi jí ty stehy u zadečku stahují. Ale papá normálně, což je dobře. Pořád chce být u někoho na klíně, mrňousek náš. Lucinka k ní chodí pořád čuchat a je jí divné, že si s ní nechce Barunka hrát a honit se. Barunce je zase divné, že ven chodí jen Lucinka a ona ne. Ale nechceme riskovat, že si tam zanese nějakou infekci, když strká prdelku pořád pod sebe, takže ji vlastně "courá" po zemi.

28.10.

Dnes jsem konečně obě holky vykoupala. Jsou zase jako obláčky, ale jestli začnou deště, tak jim to moc dlouho nevydrží. Kupodivu byly obě tentokrát docela klidné při koupání, asi jim ten prach v kožíšcích také vadil.

26.10.

Už se pomalu připravujeme na operaci Barunky. Sestavujeme jídelníček, plánujeme jak budeme jíst, abychom Barunce nedělali chutě. Chudinka, smí jíst poslední jídlo v neděli ráno a v pondělí ve dvě jde na operaci. Bude to těžké, protože Lucinku hladovět nemůžeme nechat, ale Barunce dát nemůžeme. Budeme my i Lucinka muset jíst "tajně" . Ještě týden máme čas, takže se na to můžeme připravit. Už aby to bylo za námi.

30.9.

Tak je rozhodnuto - Barunka je objednána na operaci žlázek. Půjde na ni začátkem listopadu, tak doufám, že ještě nebude moc velká zima. Interval nutnosti vymačkání žlázek se pořád zkracuje, takže za chvíli by to bylo nutné každý den. A s tím samozřejmě stoupá riziko ucpání žlázek a možný zánět. Pak už by to bylo horší, takže raději jsme se rozhodli tomu předejít a necháme jí žlázky odstranit. Jí to přestane trápit, také už nebude mít stres při tak častých návštěvách veterináře a my budeme mít jistotu, že nehrozí žádné nebezpečí.

22.9.

Barunka má neustále problém s plnými žlázkami, takže budeme muset jít na operaci, při které provedou jejich odstranění. Naštěstí to není složitá operace, ale samozřejmě zůstává riziko narkózy. Zatím žádné jiné zdravotní potíže nemá a je mladá, tak by vše mělo proběhnout bez problémů. Ale strach mít zase budeme, to je jisté. Stejně si myslím, jestli to není z té syrové stravy, na které vyrostla. Oproti Lucince je také mnohem choulostivější na stravu, takže na některá jídla občas reaguje řidší stolicí a ještě jí nepřešlo štěněcí občasné ranní zvracení. Lucinka je v tomhle již dávno bez problémů. Barunka je sice o 4 měsíce mladší, ale Lucinka s tím nemá problém už skoro rok. Já si myslím, že skutečně psi jsou již příliš dlouho domestikovaní a vracet se ke stravě stylu "co by si v přrodě ulovili" není pro ně dobré. Zvláště pro malá plemena.

13.9.

Tak už máme největší rámus za sebou. Po dobu bourání odpadů byly holky zavřené v pokoji, kde ten hluk tolik neslyšely a prach tam nešel vůbec. Teď už jsou s námi v kuchyni, kam jsme dali mezi dveře vyšší prkno, aby nemohly holky chodit do toho nepořádku. Moc se jim to nelíbí a samozřejmě, že na všechny dělníky řvou stojíc na zadních a opřené předníma nohama o to prkno. Jak ten jemný prach stále sedá, tak jsou holky celé zaprášené (a nejen ony). Je to cítit při hlazení, že mají takovou hrubou srst. Až to skončí, musím je vykoupat. Ale už se to chýlí ke konci a bude zase klid. Je tu teď hodně pršavé počasí, takže pokud chvilku neprší a jdeme ven, tak hned z venku jdou holky do vany a musíme umýt nožičky. Přidala jsem fotky jak holky vypadají před mytím a po něm.

2.9.

Začali nám v domě s výměnou odpadů, takže rambajz hrozný. Holky to snášejí celkem dobře. Akorát Lucinka, která se bojí všech hluků je chvilkami jako na trní. Pořád obě lítají ke dveřím nadávat dělníkům, kteří se opovažují chodit po "jejich" schodech. Jsem zvědavá, co budou dělat příští týden, až přijdou dělníci přímo k nám do bytu , to se asi zblázněj docela. A my z nich .

25.8.

     Lucince jsou 2 roky      

23.8.

Už se nám ochladilo, tak holky zase blbánkujou o stošest. Někdy je to lepší než televize. Lucinka má pozítří narozeniny, budou jí 2 roky. Dostane jatýrka, ty má moc ráda.

6.8.

Chudinky holky snášejí ta vedra špatně. Většinou spí, k jídlu se musejí v poledne přemlouvat. Jen když je rozprašovačem postříkám, tak trošku oživnou a občas se i odhodlají ke hře, což jim vydrží jen chvilku a pak mají jazýčky skoro až na zemi .

28.7.

Už jsme přes týden všichni nemocní, takže chudinky holky musejí být doma - nemá s nimi kdo chodit ven. I pro takovéhle situace je dobré učit štěně na plínku a třeba jen na noc ji pak nechávat i v dospělosti. Když pak nastane takováhle nepříjemná situace nebo i právě ve velkých vedrech, dá se jim plínka a je to vyřešené. Dnes jsem s nimi již byla ráno venku, tak byly šťastné jako blešky v kožíšku. Přes den jsme pak ale stejně nešli, protože bylo moc velké horko. Tady v Praze bylo 37 stupňů a to by se na tom asfaltu uvařily. Jen doufáme, že od nás tu chřipajznu nechytily. Snažili jsme se aby to nedostaly, sice jim bylo divné proč se s nimi nemazlíme jako dřív, ale smířily se s tím. Tak uvidíme. Podobně je na tom i Amálka, která je chudinka již přes týden zavřená v kleci. Ale nedá se nic dělat .

16.7.

Holky jsou hodně ostříhané a Barunka vypadá jako štěňátko. Už je pouštím do pokoje k Amálce, ale pořád musím dávat pozor, aby jí nestrčily čumáček do klece a nedostaly štípanec. Moc rády brouzdají kolem klece a hledají co Amálka vyházela. Proto jim říkám "smeťandy". Jen když je Amálka puštěná, tak je tam nenechávám chodit. Je to ještě bláznivé mládě, které kouše do všeho co má na dosah zobáčku a mohla by jim ublížit. Protože se vzájemně sebe nebojí, tak věřím, že až se Amálka trochu zklidní, budou kámošky. Dneska jsem s nimi seděla u klece a dávala kousíčky piškotu střídavě Lucinkce, Barunce i Amálce. Moc se jim to všem líbilo .

25.6.

Před týdnem nám přibyl do rodiny další člen - papoušek Amazoňan modročelý, který se jmenuje Amálka. Holky byly hrozně zvědavé, ale nemohla jsem je hned pustit do pokoje s klecí, aby Amálku nevyděsily. Až pozdě odpoledne jsem je po jedné pustila podívat se na nováčka zblízka. Druhý den už tam mohly obě, ale jen očuchaly klec a už je nijak papoušek nezajímal. Ale to co vyhazuje z klece když jí, to hlavně Barunku velmi zajímá, pořád by to sbírala. I když několikrát za den kolem klece zametám, stejně se tam večer něco najde, co jí musím tahat z tlamičky. Amálka obě holky vzala na vědomí klidně, nelítala strachy po kleci, ani na ně neútočí, když se k její kleci přiblíží. To je moc dobře. Zatím ale holky nepouštím do pokoje, když je Amálka puštěná. Přeci jen je to ještě mládě, které používá svůj zobák k prozkoumávání všeho a mohla by jim nechtěně ublížit klovnutím. Vedra minulého týdne jsme přečkali všichni dobře, holky jsem přes den rosila studenou vodou z rozprašovače a celé jsem je ostříhala na krátko.

2.6.

Tady v praze posledních pár dnů stále prší, tak s holkama moc nechodím ven. Vždycky se snažíme ve chvilkách, kdy déšť ustane nebo je hodně malinký, vyběhnout rychle na kratinko. Proto jsou holky hrozně divoké, protože se venku dostatečně nevylítají. Navíc stejně jako v zimě jdeme z venku hned do vany a myjeme úplně černé nožičky .

27.5.

Přidána dvě videa.

25.5.

Holky řáděj jako divé. Podařilo se mi kousek natočit, ale ony hned přestávají, jakmile vidí foťák v ruce. Ještě to musím stáhnout do počítače a pak to přidám do videí. Nevím kdy to bude, protože se připravuji na příchod nového člena naší rodinky - papouška amazoňana modročelého. Jsem zvědavá jak se na sebe budou tvářit s holkama a kdo koho bude prohánět .

10.5.

Holky jsou už ostříhané obě, jsou nacákané proti klíšťatům a řádí jako draci. Bára je velký vztekloun a když jí Lucinka zalehne hračku (což dělá velmi ráda), tak se rozzuří a chytá Lucinku za uši a kouše a tahá jí je. A Lucka jako by se jí to líbilo, škádlí jí tím víc . Pak se většinou převalí na záda a Barunka jí skočí na břicho .

25.4.

Dnes jsem holky vykoupala a Lucince i ostříhala zbytek tělíčka. Barunka je ještě zarostlá, takže teď se docela špatně rozeznávají, když se na mně zrovna nekoukají. Zítra chci ještě ostříhat Barunku, pak je musím obě rozčesat a zastříhnout vylezlé chloupky. Taky musím holky zítra ráno, než půjdeme ven, nastříkat proti klíšťatům, už ty mrchy začínaj vylézat i tady v Praze. My jsme tedy ještě klíšťana neměli, ale sousedky pejsek už ano.

17.4.

Ostříhala jsem holkám čumáčky a nohy, protože už byly hrooozně zarostlé. Ještě je musím vykoupat a pak jim ostříhám i tělíčko. Vypadá to, že už bude ze zimy rovnou léto, tak ať nemusí tahat houni ze srsti .

7.4.

Tak jsme začali od minulého týdne chodit ven zase pravidelně, protože už nevadí, kdyby holky trochu nastydly a bum - Barunka má zase střevní bacil, takže v pátek a v sobotu jsme byli na injekcích. Naštěstí hned zabraly, takže v pondělí už nemusíme. Nevím tedy co budeme dělat, přeci je nemůžu držet doma zavřené . Doufám, že si to zas nebudou předávat pořád dokola jako loni. Venku už nic nepojídají, naštěstí, ale stejně je to jak je vidět neochrání. Bude tu nějaký bacilonosič, který to pořád roznáší .

31.3.

Naše holčičky jsou obě již úplně v pořádku. Trošku za ten měsíc a půl zvlčily, protože jsme jim leccos odpustili a dovolili, když byly po té operaci. Ale od zítřka bude zase vojna . Vytvořila jsem novou kapitolku nazvanou "videa", kam chci umísťovat momentky ze života našich rošťand. První je bez zvuku, protože se mi nepodařilo přijít na to, jak se na foťáku nastavuje. Ale další doufám už budou zvukové. Je to momentka jak se holky honěj a perou. Většinou je to chytí kolem půl desáté večer.

26.3.

V sobotu jsme byli s holkama na očkování a Barunka asi po půl hodině měla dost prudkou alergickou reakci. Celá natekla, objevily se po celém tělíčku růžové až červené fleky a prudce zrychleně dýchala. Jenomže náš pan doktor už v ordinaci nebyl. Tak jsme začali hledat kdo má v sobotu v okolí otevřeno. Jenomže buď v sobotu neordinovali nebo měli také jen do 12,00 hod. Dovolali jsme se jen do jedné ordinace, ale tam nás nechtěli přijmout, protože o víkendu tam jsou jen pro objednané pacienty , jen nám poradili, abychom to nateklé chladili, že se to občas stává. Nakonec jsme volali lékaře, který jezdí za pacienty (zvířecími) domů, jenomže ten zase nejezdí o víkendech. Alespoň jsme se ho zeptali, jestli může dostat kousek lidského prášku proti alergiím. On řekl, že ano, tak jsme Barunce honem dali osminku toho přášku a do půl hodinky byla úplně v pořádku. To jsme si oddechli. Už jsme plánovali, že pojedeme na kliniku, ale naštěstí to nebylo potřeba. Ještě nikdy se nám to s žádným pejskem nestalo, tak jsme byli vyjukaní 

11.3.

Tak naše holky jsou již 3 týdny po operaci a vypadá to výborně. Jizvičky mají už skoro úplně zahojené a řáděj o stošest . Ven raději chodíme ještě opatrně, jen když je hezky. Právě v tomto případě se nám hodilo, že jsme holky učili na plínku a dáváme jim ji i na noc. Takže jsou zvyklé a po operaci na plínku chodily bez problémů. Přidala jsem fotečky s holkama po operaci.

20.2.

Holčičky jsou druhý den po operaci a vypadá to dobře. V sobotu jsem je ostříhala a v neděli, den před operací, jsem je vykoupala, aby byly čisťounké. Přijela taky sestra, aby nám s nimi pomohla a hlavně jako duševní podpora. Holky jí hned lezly do tašky, aby zjistily co jim přivezla. Ale nedostaly nic kromě piškotku, protože den před operací měly už dietu. K obědu měly slepici a k večeři kuře (jen malou porcičku). V pondělí ve 14,00 hod. šla na operaci Lucinka a za cca 40 minut po ní i Barunka. Upravili jsme jim ležení na zemi a sestra tam spala s nimi. Moc tedy tu první noc nikdo nenaspal, ale druhý den už holky byly živější a měly hladík. Dostaly ráno vařené kuřátko a v poledne a večer kuřátko pečené, aby měly trošku změnu. Dnes už chtějí skákat na postel i na křeslo, což jim ještě nedovolujeme. Ovšem skočení dolů už často nezabráníme, protože jsou hodně rychlé. Už si hrají i s peškem. V sobotu jdeme na kontrolu a snad už nebudou muset mít ty obinadlové košilky. Barunka si ji chce pořád sundavat.

11.2.

Dnes ráno jsme byli s holkama na předoperačním odběru krve. Myslela jsem, že to nebude jednoduché, protože jakmile se jim dělá něco nepříjemného, tak se kroutí a nechtějí držet. Ale obě byly moc hodné a ani se nehnuly. Opravdu jsem se divila. A ony se chudinky divily ráno, že já jsem si klidně snídala a jim jsem nedala nic. Loudily smutnými pohledy, ale nebylo jim to nic platné. Zato když jsme přijeli zpět domů, tak hned dostaly snídani a ještě piškotek navíc, jako bolestné . Příští pondělí už jdou na operace, tak to zase bude hladovka. To se jim nebude zase líbit. Ovšem tentokrát to budou muset vydržet až do dvou odpoledne. Ale nevím, nevím, pro koho to bude těžší. Spíš asi pro nás, když budeme muset vydržet ty prosebné pohledy a obědvat tajně.

6.2.

Holky dostaly novou misku na vodu. Protože se jim na té umělohmotné pořád čas od času dělala nějaká řasa (i když ji každé ráno myju), tak jsme jim koupili porcelánovou misku. Je na ní napsáno "Král pejsků" (škoda, že anglicky) a je tam tlapka s korunkou. Také jsme objednali holky na operace. Obě, protože Lucinka ještě pořád nezačala hárat. Četla jsem, že když je víc fenek pohromadě, tak si občas záměrně posouvají hárání, aby ho měly všechny současně. Tím zvyšují své šance při objevení se případného nápadníka, kterého samozřejmě přitahuje více hárající fenka a kdyby jedna hárala a druhá ne, tak by ta nehárající měla samozřejmě smůlu. Nevím jestli je to pravda, ale je faktem, že Lucinka má už druhý měsíc zpoždění .

24.1.

Holky milujou sníh, hlavně Barunka. Ta jak vyjdeme ven začne lítat po sněhu jak blázínek. Nebýt na vodítku, tak letí až kdoví kam. Lucinka je obezřetnější a raději také chodí po vyšlapaných cestičkách. Ovšem když začne Barunka lítat, tak letí za ní a kouše jí do ucha. To jí asi oplácí to, že když lítají doma, tak ji zase Barunka honí a kouše do ucha. Takže v těchto dnech si holky užívají, protože i v Praze je sněhu dost.

16.1.

Lucinka nám dělá čáru přes rozpočet. Na polovinu února jsme naplánovali kastrace, protože to měl být čas, kdy ani jedna nebude hárat. Chtěli jsme je dát operovat najednou, aby jedna druhé po operaci neublížila, kdyby chtěla blbnout. Lucinka měla začít hárat kolem 26. prosince, ale ještě nezačala. Takže pokud začne později než do konce tohoto týdne, budeme muset dát operovat jen Barunku a Lucinku až na jaře. Bude to těžké držet je od sebe alespoň než se Barunce vyndají stehy, ale nedá se nic dělat. Operace jsou již naplánovány a protože nám přiletí pomáhat moje sestra, nemůžeme to odložit. Přeložení letu stojí totiž stejně jako nová letenka a nemá cenu zbytečně vyhazovat tolik peněz. Ale třeba Lucinka díky zimě, která se teď udělala, si odloží hárání a budeme moci nechat kastrovat obě. Uvidíme .

2.1.2013

Svátky jsme si moc neužili, protože obě holky chytly střevní virus, takže jsme pořád uklízeli a myli a jezdili na veterinu. Ale nebyly v tom samy, hodně majitelů v okolí nám řeklo, že jejich psí miláčci mají totéž. Takže zdroj nákazy byl někde v našem blízkém okolí.

Začalo to v noci z neděle na pondělí - štědrý den. Celou noc měly holky průjem, snad každou půlhodinu byly na plínce. Ještě, že jsme je na tu plínku učili, protože jinak by byly koberce asi zničené. Takže jsme spotřebovali spoustu plínek a neustále jsme chodili mýt holkám zadeček. Tak proběhla celá noc a celý štědrý den. K večeru jsme již uvažovali i o návštěvě vetrináře, ovšem znamenalo by to jet až na vzdálenou kliniku, protože o svátcích většina veterinářů neordinuje. Naštěstí to večer ustalo a vypadalo to, že už budou v pohodě. Ovšem na Štěpána, tj. ve středu, začaly holky nanovo. Takže ve čtvrtek, kdy už nebyl svátek, jsme naložili obě holky a frčeli k veterináři. Tam jsme pak každý den jezdili na injekci. Holky dostaly k jídlu speciální dietní konzervy. Moc to jíst ze začátku nechtěly, ale když nedostaly nic jiného, a to i žádné pamlsky a podobně, tak se pak do toho pustily a jedly to 5 dní. Ale už jsou v pořádku, tak snad to vydrží. Akorát měly holky smůlu, že neochutnaly žádnou sváteční dobrůtku .

 

   

 

Přejeme

všem návštěvníkům našich stránek

hodně zdravíčka a štěstíčka v roce 2013