Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jak to všechno začalo

Lucinka I.

Jednoho dne, když naši rodiče přijeli z návštěvy u tety, přivezli s sebou i Lucinku, fenku maltézáčka. Původně bydlela s tetou a strýcem v baráčku v horské vesničce a ti jí také dali její jméno Lucinka. Ale protože strýc byl již hodně nemocný, stěhovali se do města. Protože ale Lucinka I. byla hodně uštěkaná, báli se jí vzít do panelákového bytu, protože kdyby si lidé hodně stěžovali, strýcův stav by se kvůli rozčilování mohl zhoršit. Uvažovali co s ní. A protože na vesnici má skoro každý pejska, takže nebyla šance ji tam někomu dát, přemýšleli i o utracení. No a naši se rozhodli si ji vzít, protože Lucinka nás měla moc ráda, takže se dalo předpokládat, že si snadno zvykne. Tak se v 5ti letech Lucinka I. přestěhovala do Prahy. Vzhledem k tomu, že se dožila krásného věku - 16 let, tak se jí u nás asi vedlo dobře.

 

Další Lucinka

Když nám Lucinka I. usnula navždy, bylo nám všem jasné, že už by nám chybělo neustálé pletení psího kamaráda u nohou. A jednohlasně bylo rozhodnuto, že to bude opět maltézáček, který si nás získal svou povahou. Takže za dva dny jsme si jeli pro malé bílé klubíčko - štěňátko maltézáčka. Opět jsme chtěli fenku, protože s tou se nemusí chodit tak dlouho venku, protože neznačkuje, což je zejména v zimě nebo ve špatném počasí výhoda. Protože máme také zkušenost od mých papoušků, že se na nového jedince často omylem volá jménem jeho předchůdce, rozhodli jsme se, že se bude opět jmenovat Lucinka. A stejně tomu bylo i s Lucinkou III - dostala stejné jméno. Lucinka II. se dožila 14,5 let.