Jdi na obsah Jdi na menu
 


Něco málo o maltézáčkovi

Tady chci trošku popsat maltézáčka, ovšem "lidsky", ne jeho standardní popis, který je pouze pro psíky s PP.

Maltézáček patří k malým plemenům pejsků, kterým se říká společenští. Někdy jsou nazýváni také antidepresivními pejsky, a to díky jejich velkým tmavým očím, s nimiž stále vypadají jako štěňátka, a také kvůli hebounké splývající srsti, která je velmi příjemná na hlazení.

Není pravdou, že maltézáček existuje ve třech velikostech jako třeba pudl. Je pouze jedna velikost, a to 20-25 cm v kohoutku (to je od kůstky těsně nad lopatkami k zemi). Protože však spousta lidí dnes by chtěla mít pejska stále velikého jako štěňátko, různí rádoby chovatelé nabízejí jakési "minimaltézáčky". Velice apeluji na ty, kdo by si chtěli takovéhoto minimaltézáčka pořídit, aby k takovýmto chovatelům nechodili. Víte jak "dělají" tyto minimaltézáčky? Odstaví štěňátka příliš brzy od maminky a pak je krmí jen tak, aby nezemřela hlady. Tím je zastaví v růstu, takže zůstanou skutečně malí. Ovšem problémy se dostaví buď ještě u nich (spousta štěňátek to nepřežije) nebo u nových majitelů, kdy se později začnou projevovat následky tohoto zacházení - selhávání špatně vyvinutých orgánů, jako jsou játra, ledviny a srdíčko. Lepší je najit zdravé menší rodiče, kde je předpoklad, že i jejich mláďata budou také malého vzrůstu. Minipejsek je nyní móda, ale u maltézáčků ho skutečně nedoporučuji, to si raději kupte čivavu.

Samozřejmě, že maltézáček může také výše popsanou velikost přerůst. Většinou to u pejsků bez PP bývá tím, že v linii předků má přimíchánu nějakou jinou rasu. Nejčastěji to bývá coton de Tuléar nebo bišonek, kteří jim jsou podobní a mívají až 28 cm v kohoutku. To by se u maltézáčků s PP nemělo stát, ovšem tam je zase nebezpečí nemocí z přešlechtění, tzv. degenerativních (což ovšem chovatelé pejsků s PP neradi slyší). My jsme měli jak fenku bez PP, tak fenku s PP a oboje má své klady i zápory. Vždy je dobré vidět alespoň matku a prostředí kde štěně vyrůstá. To vám mnohé napoví a ušetří spoustu starostí. Lucinka I. i Lucinka III. (naše současná fenka) takového předka pravděpodobně měly. U současné Lucinky jsme to poznali ve věku pěti měsíců, kdy velice rychle vyrostla a již nyní je jednak větší a jednak má i vyšší váhu, než která se předpokládá u maltézáčků. A to není překrmená (jinými slovy tlouštík ). Oproti tomu Barunka roste pomalu, takže její předkové jsou velmi pravděpodobně pouze malézáčci. Ovšem kdo si pořizuje pejska skutečně pro radost, tomu to je celkem jedno jestli má papíry nebo ne a jestli má nějakou tu vzhledovou vadu oproti standardu.

Maltézáček má milou, hravou, ne příliš problematickou povahu, velmi dobře se učí novým věcem, samozřejmě v juniorském věku. Ovšem vzhledem k jeho malému vzrůstu a roztomilému kukuč, ho často lidé rozmazlí a pak může být i svéhlavý a tvrdohlavý. Mívá sklon ke štěkání, ale i to se dá omezit na snesitelnou míru včasným výcvikem. Velmi přilne ke svému majiteli a nebývá rád sám.

Srst by měla být bílá, rovná, jemná. Štěňátka často mívají světle plavé flíčky v srsti (barva slonové kosti až béžová), která se však v dospělosti většinou stává také bílou. Maltézáček nemá podsadu, takže nelíná, ale srst mu dorůstá rovnoměrně během roku, jako lidem vlasy. Oči mají kulatý tvar a tmavě hnědou barvu. K večeru při odlesku světla v očích mohou mít různou barvu. Naše Lucinky měly jak šedomodrou, tak oranžovou. Okraje víček a tlamičky, rovněž i čumáček a polštářky prstů mají být černé. U štěňátek bývají někdy nejdříve do hněda a čumáček s polštářky se světlými skvrnkami, což se v dospělosti většinou dobarví do krásné sametově černé barvy. Drápky jsou světlé, průhledné. Ocásek je stočený nahoru na zádíčka, ouška jsou přilehlá, visící dolů.