Jdi na obsah Jdi na menu
 


Výchova

Každé štěňátko potřebuje trochu usměrnit, stejně jako děti. U maltézáčka, kde není předpoklad, že by to měl být hlídací či jinak užitečný pejsek, ale je spíš pro radost, není potřeba příliš velký výcvik. Ale základní povely, které by měl znát každý pejsek, by se naučit měl. Jsou to hlavně povely, které zabrání úrazu pejska venku, ale také usnadní komunikaci s ním. Mezi tyto základní povely patří tyto:

 

čekej - to je dobré hlavně před silnicemi

volno nebo jdeme nebo běž - povel kdy může vejít již na silnici a přejít ji s námi, povel volno se často používá v situacích, kdy pejska pouštíte a dovolujete mu, aby se vyběhal a takřka si dělal co chce (samozřejmě ne doslova)

ke mně - tento povel je velmi důležitý, abyste kdykoliv kdy to vyžaduje dění venku, mohli pejska k sobě přivolat a případně připnout na vodítko nebo vzít do náruče

pusť - to je dobré pro případ, kdy si pejsek vezme na hraní něco co nechcete aby ničil nebo venku vezme hračku jinému pejskovi (pak by to mohl být malér)

sedni - dobrý povel v době kdy třeba něco s někým vyřizujeme a chceme, aby pejsek v klidu u nás čekal

zůstaň - tento povel se hodí například když nechceme, aby pejsek skákal na příchozí návštěvy nebo utíkal jakmile se otevřou dveře

 

Ostatní povely, které se používají ve výcvikových střediscích může pejsek znát, ale nejsou pro maltézáčka až tak důležité. Názvy povelů si můžete vybrat jaké chcete, ale pak je používejte stále. Abyste třeba pejska neučili povel čekej a pak chtěli, aby se zastavil na povel stůj.

Samozřejmě, že můžete pejska naučit jakýmkoliv jiným, i zábavným, povelům nebo různým legračním kouskům. Ale nikdy byste neměli pejska k těmto "nedůležitým" povelům nutit, ale učit ho spíše formou hry. Formou hry a odměny se učí většina povelů.

Výcvik je důležitý také z důvodů emocionální stimulace štěňátka. Tedy česky řečeno, potřebuje zážitky a stejně jako děti potřebuje vybít energii, jinak si vypěstuje spoustu zlozvyků. A k tomu je výcvik hrou ideální. Zároveň tím ukážete pejskovi, že vůdce smečky jste Vy, čímž předejdete spoustě problémů v dospělosti. Pejsek se nenudí a navíc si tím vytvoříte s pejskem blízký vztah, což je pro soužití s ním velmi důležité. Jak tedy na to:

klikněte na název povelu výše a otevře se stránka s popisem

-------------

Štěněti se také musejí určit meze, co si může dovolit a co už ne. Častým problémem bývá bolestivé kousání. V dospělosti to může přerůst až k pokousání. Když si s pejskem hrajete, často má nejraději jako hračku ruce. A v této chvíli se musí naučit, že nesmí kousat bolestivě, ale jen jako hrou. A je třeba s tím začít hned od začátku. Jakmile stiskne trochu bolestivěji, řeknu hlasitěji "au" a přestanu si s ní na chvíli hrát. Štěně nemá rádo, když si ho nevšímáte, takže rychle zjistí, že když řeknete "au" následuje nezájem. Pak si to spojí s tím, že se to děje vždy, když stiskne více. Úplně stejně to funguje ve smečce, když při hře štěně zakňučí při bolestivém stisku druhého a většinou odběhne o kousek dál. Také je častým zlozvykem lidí, že si s pejskem hrají způsobem, při kterém ho vlastně jakoby vybízejí ke kousání rukou. To nejsou dobré hry a v dospělosti to může způsobit problém. Lepší je používat hračky.

---------------

Dalším důležitým momentem, který se musí podchytit včas, ještě ve štěněčím věku, je hlídání jídla. Pokud se toto nepodchytí včas, může se v dospělosti stát, že pes u jídla pokouše nejčastěji malé dítě, které mu jde hrábnout do misky, nebo i majitele. Nejlepší je hned od začátku sahat štěněti do misky během jídla. Ne ho samozřejmě pořád rušit od jídla. Ale jen jednou či dvakrát jít k misce, vzít ji do ruky a posunout ji třeba o kus dál nebo prstem promíchat jídlo a zase nechat pejska jíst. Jakmile by štěně zavrčelo nebo se ohnalo, je hned potřeba ho rázně pokárat. Pokud štěně nejeví známky nelibosti, stačí to zkusit jen občas. Rozhodně ale není dobré štěně z misky krmit rukou. To by si pak mohlo na to zvyknout a už by z misky nejedlo, ale chtělo by pořád krmit z ruky.

Také se traduje, že by pejsek neměl dostat jídlo dříve, než se najíme my, aby jsme ho utvrdili, že my jsme šéf, protože ve smečce jedí nejdříve vedoucí smečky a pak ti ostatní. Nevím, možná je to dobré u velkých psů, ale my jsme u našich maltézáčků nikdy neměli problémy, i když dostávaly holky jídlo před námi. Připravujeme vždy jídlo pro nás i pro ně ve stejný čas a vždy nakrájím jídlo jim a pak si sednu ke svému talíři. Snad proto, že během dne dostávají ovoce či zeleninu od nás když ji jíme my, tak je pro ně jasné, že my jsme tu šéfové, když máme pořád jídlo. Lucinka II. byla velice dominantní fenka, přesto s ní nikdy nebyly problémy v chování vůči nám.

---------------------------

Důležité je také již ve štěněčím věku všímat si začínajících projevů agrese, která v dospělosti může dělat velké problémy. Co se týká nesnášenlivosti pejska s některými jinými, s tím se bohužel nedá moc dělat. Vždyť nám také nejsou všichni lidé sympatičtí. Ale člověk na rozdíl od pejska ví, jak to potlačit. Ale já mám na mysli agresi všeobecnou, tedy spíše to bývá pokus o získání vůdčí pozice. Bývá to například zlostné vrčení nebo dokonce ohnání se po vás, když třeba pejskovi něco berete s čím si nemá hrát. Takovéhle projevy se hned při prvním pokusu musejí důrazně potrestat. Samozřejmě, že to neznamená, aby se pejsek zbil nebo podobně - agrese ze strany člověka naopak budí větší agresi u pejska. Je třeba důrazným hlasem štěně pokárat, případně mírně zatahat za kůži mezi lopatkami nebo novinami mírně plesknout přes čumáček. Vše samozřejmě s mírou a ne vztekle!!! Štěně z vás musí cítit autoritu a ne zlost.