Jdi na obsah Jdi na menu
 


Povely čekej a volno

Povel čekej začínám štěňátko učit již při první procházce venku. K tomu jsou dobré místo obojku kšírky. Jednak se z nich štěně nevyvlékne a jednak se neškrtí, když letí dopředu a vy jej vodítkem zastavíte. Tak tedy jak na to: jakmile se blížíte s pejskem ke kraji chodníku, kde chcete přecházet, říkejte čekej. Štěně samozřejmě ještě neví co to znamená a většínou se žene dál směrem, kterým jdete, auta neauta. Ve chvíli, kdy již předními pacičkami schází z chodníku, zatáhněte za vodítko a vraťte ho zpět na kraj chodníku. Při vracení opakujte čekej, můžete přidat i jméno, v našem případě to bylo čekej Lucinko. Ze začátku ho vraťte několikrát, časem již třeba jen jednou a později se již samo štěně bude zastavovat na kraji chodníku. Když tedy štěně několikrát vrátíte na chodník, přidržte jej nakrátko, aby prostě dále jít nemohlo a teprve po chvilce řekněte volno nebo jdeme (či jiné slovo, které si vyberete) a přejděte.  Když se mu příště podaří před chodníkem zastavit, třeba jen na chviličku, pochvalte jej a jakmile přejdete pochvalte ho znovu a můžete dát i nějaký pamlsek. Dá se to obejít i bez pamlsku, ale chválit se v každém případě musí. Toto je třeba opakovat u každé silnice a při každé procházce. Tak si štěně zafixuje, že před silnicí se prostě musí na páníčka čekat. Jakmile byste u některých silnic zapomínali nebo jiný člen rodiny by toto nedělal, tak z toho bude pejsek mít galimatiáš a buď se to nenaučí vůbec nebo mu to bude trvat hodně dlouho. Lucinka ve svých čtyřech a půl měsících tento povel již umí. Jakmile štěně tento povel již trochu zvládá, můžete jej trénovat i doma, třeba před vstupem do jiné místnosti, aby se na tento povel zastavilo a čekalo nejen před silnicí.